Řídím od svých 18 let, evidováno mám „jen“ 259 měsíců bezeškodného průběhu povinného ručení (nulové pojistné plnění z povinného ručení), protože se eviduje až od vzniku konkurence na pojistném trhu. Nejvíce kilometrů ujedu vlastním osobním vozidlem, nicméně jezdím i s jinými osobními vozidly, nákladními auty do 3500 kg nebo na kole.
Jako finanční poradce na jedné straně mám (a hodně mých klientů) jak klasické pojištění, tak „povinné ručení“ na kolo i pojištění asistenčních služeb, které je potřeba umět používat.
Nicméně nejlepší je platit pojištění „zbytečně“, k čemuž mi pomáhají v článku níže popsaná pravidla. Nic objevného nečekejte, na druhou stranu jsou ta pravidla čím dál méně viděná v praxi na silnici.
Dvousekundové podélné rozestupy (pro zařazení čtyřsekundové)
§ 19 (1) Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.
Podélné rozestupy od vozidla před námi jsou asi to nejuniverzálnější pojištění, které už zachránilo mnohé čekané i méně čekané situace. Dále snižují pravděpodobnost tvorby kolon.
Proč zrovna dvousekundové rozestupy? Protože nějakou dobu trvá si všimnout něčeho podezřelého, rozhodnout se, pohnout nohou. Někomu to trvá kratší dobu, někomu delší, záleží i na únavě, nečekanosti, překvapivosti. Třeba chvíli se nevěřícně díváte na auto v protisměru na dálnici.
Snažte se dodržovat minimální rozestupy. Když vám do něj někdo vjede, vytvořte si jej (v klidu) znovu. Pokud na tom nezávisí váš život, nevjíždějte do něj jinému, tj. abyste se mohli zařadit, měli byste si najít min. 4sekundovou mezeru, abyste se zařadili a měli před sebou i za sebou 2sekundovou mezeru.
Proč? Co když po zařazení auto před vámi začne intenzivně brzdit a následně vy taky? A protože:
§ 17 (3) Řidič, který se po předjetí zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla, které předjel.
A jak jsou ty mezery při různé rychlosti velké? Možná vás čísla překvapí. Udávám v metrech a pro lepší představu na silnici i v 50 metrech, což je zpravidla vzdálenost patníků na rovné nekomplikované silnici.
| km/h | 2 s [m] | 2 s [50 m] | 4 s [m] | 4 s [50 m] |
|---|---|---|---|---|
| 30 | 17 | 0,3 | 33 | 0,7 |
| 50 | 28 | 0,6 | 56 | 1,1 |
| 90 | 50 | 1 | 100 | 2 |
| 110 | 61 | 1,2 | 122 | 2,5 |
| 130 | 72 | 1,5 | 144 | 3 |
Zdůrazňuji, že se jedná o doporučené minimální rozestupy, nejen pokud cítíte stres, únavu (jedete unavení z práce, jedete s přestávkami hodiny, něco na vás leze, nezdá se vám způsob upevnění nákladu auta před vámi…). Klidně se snažte o delší rozestupy.
Ano, v dnešním provozu je to čím dál těžší, ale buďte si aspoň vědomi, že porušujete minimální rozestup, a co nejdříve to napravte.
A rozestupy za vámi (mimo předjetí)? Ty nejsou prakticky ve vaší moci, nedává smysl si kvůli nim zmenšovat rozestup před sebou (stejně se obvykle auto za vámi stále bude držet blízko).
Na druhou stranu, rozhodně se auto za vámi nepokoušejte nijak školit. Pokud máte možnost, např. až bude v pravém pruhu vhodná alespoň 4sekundová mezera, nechte ho jet (a osobně si od takových nechávám o to větší rozestup, i když zatím jsem jen jednoho, co se lepil, o kus dál potkal ve škarpě).
Varujte před brzděním
Co můžete udělat: naučit se před intenzivním bržděním, včetně toho, kdy se leknete, uvidíte před sebou stojící kolonu, nejdříve velmi krátce stisknout brzdu, aby se rozsvítila brzdová světla, abyste varovali auto za sebou, a teprve s prodlevou začněte brzdit.
V drtivém počtu situací je na tohle varování čas a osobně tohle varování vysílám už v době, kdy se teprve rozhoduji, jestli a jak moc intenzivně budu brzdit. Když už nic jiného, pravděpodobně zkrátíte řidiči za sebou reakční dobu na vaše brzdění a tím snížíte riziko, že to do vás napálí a že budete součástí řetězové havárie.
Podélné rozestupy mi pravděpodobně mnohokrát zachránily bezeškodný průběh a vše s tím související. V Rakousku jsem dokonce dokázal rozestup před sebou popouštět autu za sebou, když na motorovce za ohybem byla stojící kolona (bez varování auty přede mnou).
A bez mého rozestupu by mě (a samozřejmě i sebe) výrazně víc ohrozili agresivní řidiči, kteří nezvládli předjíždění a pak hledají, kam uhnout.
Tedy nejen řešte sebe, ale pokud možno předvídejte za méně předvídavé řidiče kolem sebe. Pro někoho může být argumentem, že často ušetříte brzdy, a tím pádem i palivo, když svým podélným rozestupem vstřebáváte zmatky aut před vámi.
Jet rychlostí na vzdálenost, na jakou vidím
§ 18 (1) Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
§ 17 (5) Řidič nesmí předjížděta) nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí.
Na všech silnicích v ČR je definována maximální povolená rychlost, ale z mnoha důvodů není vhodné jí vždy jet. Jedním z nich je viditelnost. Nemyslím tím viditelnost jen v mlze, dešti, ale před horizontem, zatáčkou.
Jeďte tak, abyste bezpečně byli schopni zastavit na vzdálenosti, na kterou vidíte. Nikde nevíte, co je, nebo bude hned za místem, kam už nevidíte.
Pozor, z tohoto pravidla existuje výjimka. Při předjíždění a na úzké silnici jeďte tak, aby i protijedoucí auto bylo schopno zastavit na té vzdálenosti, na jakou vidíte. A protože může jet rychleji než vy (protože se např. rozjíždíte zpoza traktoru), měli byste být schopni zastavit maximálně na méně než poloviční vzdálenosti, než na kterou vidíte, případně vědět s jistotou, že mu už budete schopni uhnout do posměrného pruhu.
Jet na vzdálenost, na jakou vidíte, je nutné i např. na zvlněné silnici první třídy, kde jede jedno auto za druhým. I když se před vámi zdá, že auta jedou bez problémů, nevíte, jestli se před vámi netvoří kolona, za horizontem prudce nebrzdí a každé další vozidlo má méně a méně času na reakci.
Nicméně zde aspoň podle chování auta před sebou můžete o něco málo „vidět“ dále. Pokud jedete bez auta před sebou, vřele doporučuji striktně jet na vzdálenost, kterou vidíte.
Už jsem takto potkal ležící strom přes dvoupruhovou cestu za zatáčkou (a poslední bouřka/vítr byla mnoho hodin zpátky, bylo to mimo les). Na dálnici v zatáčce můžete potkat i schůdky, zřejmě spadly nějakému autu, které tudy jelo. A při předjíždění počítejte s tím, že se vynoří auto v tom nejméně vhodném okamžiku. (Pozn. editora: „Musíte počítat s možností, že za horizontem, zatáčkou bude stát kombajn.“)
Opět předvídejte i za řidiče kolem sebe, kteří „spěchají“, většina spěchá ze zbytných důvodů, ale nikdy nevíte, jestli daný člověk nemá opravdu vážný důvod spěchat (a svým způsobem jede dle zákona v rámci krajní nouze).
Křižovatky a nekřižovatky
Nedání přednosti v jízdě je jednou z častých příčin nehod. Domnívám se, že často je za tím neznalost pravidel, ale také neznalost situace.
Ne vše, kde se kříží dvě „silnice“, je křižovatka. Slovy zákona:
Křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci.
A rozeznat křižovatku od nekřižovatky má vliv na přednost, když dané křížení není osázeno značkami. Když je to křižovatka, platí přednost zprava, když to není křižovatka, platí § 23 Vjíždění na pozemní komunikaci, kdy dáváte přednost „všem“.
Mimochodem křížení dvou účelových cest je v zákoně ošetřeno jen předností před protijedoucími doleva odbočujícími vozidly a právě tím, že všichni dávají přednost ostatním dle § 23.
Křižovatka taky ruší platnost mnohých značek, za to nekřižovatka ne. Zvláště si toho všimněte na situaci, kdy ze silnice odbočuje jednosměrka, hojně viditelné na dálnici, silnici pro motorová vozidla, ale i jinde, tato situace netvoří křižovatku, tudíž neruší značky např. rychlostní omezení, zákaz zastavení, stání. Křižovatku tvoří jen místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují, tedy až v místě, kde auta vjíždí na dálnici.
A jak poznat křižovatku od nekřižovatky? Není to lehké… Křižovatku bezpečně poznáte, když je osazena značkami A3, P2 nebo P1.
Dopravní značka A3 – „Křižovatka“. Značka upozorňuje na křižovatku, kde není přednost v jízdě upravena svislými dopravními značkami.
Dopravní značka P2 „Hlavní pozemní komunikace“. Značka označuje hlavní pozemní komunikaci v nejbližší křižovatce nebo uvnitř rozsáhlé či složitější křižovatky.
Dopravní značka P1 – Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací. Značka upozorňuje mimo obec na křižovatku a označuje hlavní pozemní komunikaci.
Pozor, naopak pokud jsou osazeny značky P4 a P6 a na příslušné („hlavní“) nejsou osázeny P2/P1, pak je to celkem spolehlivý indikátor nekřižovatky.
Dopravní značka P4 – „Dej přednost v jízdě!“ Značka označuje vedlejší pozemní komunikaci.
Dopravní značka P6 – „Stůj, dej přednost v jízdě!“. Značka přikazuje řidiči zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled, a dát přednost v jízdě.
Pokud do stejného křížení vede vedlejší pozemní komunikace i účelová komunikace, poznáte to obvykle dle dodatkové tabulky, kde jedna silnice není zakreslená, například v Ochozu u Brna. Vpravo je ještě jedna komunikace, ale ta není na dodatkové tabulce, nedává se jí přednost zprava, řidiči z ní dávají přednost „všem“, zde dokonce zdůrazněno dodatkovou tabulkou pod jejich stopkou.
Vyústění účelové komunikace (a tím nekřižovatku) bezpečně poznáte, když jsou osázeny červené směrové sloupky.
Dopravní značka Z11c – „Směrový sloupek, červený, levý“. Sloupky vyznačují vyústění účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci.
Dopravní značka Z11d – „Směrový sloupek, červený, levý“. Sloupky vyznačují vyústění účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci.
Nicméně opačná implikace neplatí, z neosazení červenými směrovými sloupky bezpečně nepoznáte nevyústění účelové komunikace. Jistý stupeň pomoci vám v takovém případě zajistí vodorovná značka V4 „Vodící čára“, která zůstává plná, když se nejedná o křižovatku, ale jde např. o příjezd k domu či jinou účelovou komunikaci.
Dopravní značka V4 – „Vodící čára“. Značka vyznačuje okraj vozovky.
Máte příklady situací, kdy si stále nejste jisti? Já taky. Místní, ale i ti, kteří už tudy jeli, mohou usuzovat z dalších indicií, např. ví, kam ta cesta vede. Jako neznalí místních poměrů získáte představu dle kvality silnice, dle zákazových značek (zákaz průjezdu, zákaz mimo dopravní obsluhu, zákaz nákladních vozidel nebo těžkých vozidel), ale nic z toho neurčí s patřičnou jistotou. Já osobně, když si nejsem jist, usuzuji z celkové situace intuitivně. A když si nejsem úplně jist, ve zvýšené míře předvídám, že ostatní mohou mít opačný názor, podle nejhorší možné kombinace.
Mimochodem, pokud vyjíždíte ze zóny obytné, pěší, cyklistické, ze stezky pro cyklisty neřešte křižovatku/nekřižovatku, prostě dáváte přednost dle § 23 (1) (kupodivu není zmíněna sdílená zóna, zapomněli při novelizaci).
Ještě jedna poznámka, tentokrát ke křižovatkách s předností. Často vídám řidiče dávající přednost, kteří se dívají doleva a pak odbočí doprava víceméně poslepu. Dávat přednost musíte oběma směrům i při odbočování vpravo. Na hlavní pozemní komunikaci je povoleno předjíždět § 17 (5) f) 3, ale také se vyhýbat překážce, předjíždět kola, motocykly. A i když auto na hlavní poruší něco (např. maximální rychlost), nedání přednosti v jízdě je vážnější porušení.
Být v klidu
Poslední, ale neméně důležité je dle mě být psychicky v pohodě na silnici.
Každý účastník provozu dle § 4
své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu
a dále každý řidič dle § 5 (1) c)
přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete…
§ 5 (1) d) …dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu.
Lidé chybují, někteří neúmyslně, jiní i úmyslně. Jsou i tací, kteří se nenechají přesvědčit o svém omylu citací ze zákona a budou si stále myslet, že to má být tak a tak. Lidé jsou nepozorní, spěchají, nutno dodat, že většinou zbytně spěchají, málokdy to lze zahrnout jako krajní nouze – ale to na silnici nevíte.
Lidé jsou unavení, zchvácení z horka, myšlenkami jinde po hádce s partnerem. Nic z toho je neomlouvá, mají raději nejet, dopravit se veřejnou dopravou, jet jako spolujezdec, ale ti, co se pohybují po pozemní komunikaci jako jakýkoliv účastník, asi tuší, jak to je.
To, co můžete udělat vy, je být v klidu. Nenechat se pokud možno rozčílit, protože pak o to víc hrozí, že uděláte o kus dál sami nějakou chybu, nebo jen budete méně předvídat chyby ostatních, nebo spíš půjdete do sporu s agresivním řidičem. Dle mě to nestojí za to. A když neudržíte klid, protože to na vás už bylo moc, raději na prvním možném místě zastavte a vydýchejte to, než budete pokračovat.
Klid vám pomůže dojet v bezpečí do cíle. Klid vám umožní lépe se soustředit na řízení, chování ostatních, předvídat z něj. A troufám si tvrdit, že klid umožní každému se dál učit a vzdělávat na silnicích. Jak se dál učit na silnicích? Všímat si chyb ostatních a přemýšlet, proč něco takového asi udělal. Jak byste se zachovali vy.
A když si budete všímat chyb, můžete lépe v budoucnu předvídat chování ostatních. Jedna věc je zákon (ne vždy jasný, jednoznačný), druhá věc je praxe. Jsou prostě zákony, které se masově porušují, třeba i proto, že nedávají vždy smysl – indicií může být i to, že v zahraničí to mají jinak uzákoněno.
Na jaké nejčastější porušení se připravte, tedy předvídejte?
U motorových vozidel to asi bude překročení maximální povolené rychlosti, ať už implicitních (v zákoně), nebo explicitních na značkách.
Dále předjíždění v místech, kde je to zakázané, nebo hůř, kde je to nebezpečné, zvláště motorkáři velmi často zakázaně předjíždí (víc než v zahraničí, protože v zahraničí je předjíždění motorkami více dovolené).
U cyklistů to asi bude jízda po „chodníku“ nebo v protisměru.
U chodců přecházení mimo přechod a přitom blíže než 50 metrů od jiného přechodu a přecházení bez rozhlédnutí.
Dodávky a taxikáři zastavují i stojí i na zákazech zastavení.
Snad nejčastější prohřešek všech je nepoužívání ukazatelů směru při odbočování nebo přednost zprava (částečně souvisí s problémem rozeznat křižovatku od nekřižovatky).
Ano, není to hezké, není to legální, můžeme se rozčilovat, nadávat… nebo prostě takové chování můžeme předvídat a snažit se pochopit a zařídit se dle toho, abychom se kvůli dopravní nehodě někde nezdrželi a neztratili spoustu času následným vyřizováním. A samozřejmě špatné, nelogické, nesmyslné dopravní značení je častější, než si lidé uvědomují.
A i když někdo udělá nějakou chybu, nebo dokonce něco zjevně úmyslně porušil, udělal to konkrétní jedinec, ne skupina všech daného typu. Nezvyšujme agresivitu, nevraživost tím, že přenášíme frustraci z jednoho na druhé, ať už se jedná o jakoukoli skupinu účastníků silničního provozu.
Zvláště když jedou dle předpisů, jen jedou pomaleji, než vy můžete. I paní z videa patří na silnici. Za mých mladých let na silnicích jsem možná i častěji než dnes potkal babetty, pincky (Jawa Pionýr) a podobná vozidla jako na videu.
Na rozdíl od kol nemohou podle zákona jet po krajnici a vy je nemůžete předjet na plné čáře. Předjet je nebylo tak těžké jako dnes, silnice výrazně prázdnější (navíc i prakticky bez různých zpomalovacích ostrůvků, retardérů, kruháčů).
Není její vina, že je pak na silnici kvůli hustému provozu prakticky nepředjetelná. 90 km/h není rychlost, se kterou můžete počítat, že pojedete, ale maximální povolená. A některá vozidla prostě rychleji nejsou schopna jet, nebo dokonce mají zakázáno rychleji jet.
Berte to jako zkoušku. Zachovat klid, využijte situaci jako příležitost se zklidnit, zhluboka dýchat, třeba se i přiměřeně kochat. Stejně vám nic jiného (rozumného) nezbude.
Mnoho kilometrů v klidu a bez nehody, bez využití povinných i dobrovolných pojištění.
