Pro vznik a zánik práv a povinností během dne a stejně i pro jejich splnění během určitého dne, konkrétních 24 hodin, určuje pravidla občanský zákoník v ustanoveních § 601 a § 602.
- Podle ust. § 601 odst. 1 nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.
- Podle ust. § 601 odst. 2 podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné návaznosti, nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco jiného, nastane takový právní účinek koncem dne.
Co znamenají slova zákona?
Jestliže tedy vzniká právo (nebo vzniká, nastupuje určitá povinnost) v určitý den, váže se jejich vznik k počátku dne (0:00 hod.) a zánik ke konci dne (24:00 hod.). To neplatí pouze v případě, pokud to vylučuje povaha právního předpisu. Takový specialitami se ale zabývat nebudeme.
Možná se jako autor článku mýlím, ale domnívám se, že 24:00 hod. jednoho dne je totéž jako 0:00 hod. A tak mám za to, že právo vzniká (nabývá se) nebo povinnost vzniká až v 0:01 (nebo chcete-li 0:00.00.01) začínajícího dne.
Ačkoliv vesměs se v pojednáních o dané problematice uvádějí uvedené časy 0:00 hod. a 24:00 hod. Vlastně přitom ani žádný čas 0:00 neexistuje, jde o 24:00 předchozího dne. Podobně jako neexistuje žádný rok 0, nýbrž jen rok mínus 1 př. n. l. resp. př. Kr., čili před naším letopočtem či pro věřící v Ježíše Krista před narozením Ježíše Krista, a pak rok (plus) 1 n. l. (našeho letopočtu).
Pokud jsou však 2 práva vzájemně návazná, pak jedno zaniká a druhé vzniká v týž okamžik. Nestanoví-li zákon jinak nebo nedohodnou-li se strany jinak, je tímto okamžikem konec dne.
Ještě podrobnější vysvětlení
Ust. § 601 odst. 1 občanského zákoníku, určující, k jakému okamžiku nastává následek v podobě vzniku nebo zániku subjektivního práva či povinnosti, lze vztáhnout toliko na situace, kdy dochází izolovaně pouze k jedné z popsaných situací. Tedy buď ke vzniku subjektivního práva či povinnosti, anebo k jejich zániku, vysvětluje Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 27 Cdo 1120/2023, ze dne 28. 8. 2024.
Nelze jej naopak aplikovat na případy, kdy na sebe zánik a vznik subjektivního práva bezprostředně navazují.
Je-li zánik jednoho subjektivního práva předpokladem vzniku druhého (tedy nejde-li o pouhou časovou souslednost), je třeba při posuzování rozhodného okamžiku aplikovat pravidlo zakotvené v ust. § 601 odst. 2 občanského zákoníku.
Zákon pro tyto případy podpůrně (neujednají-li si strany anebo nestanoví-li zákon něco jiného) upravuje pravidlo, že takový právní následek nastane ne začátkem, ale až koncem určitého dne.
Ostatně, aplikace ust. § 601 odst. 1 občanského zákoníku na takovou situaci by byla nesmyslná – došlo by k překryvu obou práv v určitý (poslední) den, navzdory tomu, že zánik prvního práva je předpokladem vzniku druhého a že toto právo nemůže svědčit současně dvěma osobám najednou.
Příklady
A tak třeba nájemní právo vzniká v 0:00 resp. 0:01 prvního dne trvání nájemního poměru založeného nájemní smlouvou. A končí ve 24:00 posledního dne výpovědní lhůty na základě uplatněné výpovědi.
Naproti tomu účinky darovací smlouvy movité věci, například šperku, na jejímž základě pozbývá její vlastnictví jeden subjekt a nabývá jej druhý subjekt, nastanou ve 24:00 dne, kdy došlo k darování, čili uzavření darovací smlouvy. Ta přitom nemusí být písemná – ostatně, copak se uzavírá písemná smlouva třeba ohledně běžných dárků k narozeninám či k Vánocům?
Podobně, jak vyložil Nejvyšší soud ČR, v rozsudku spis. zn. 27 Cdo 1120/2023, ze dne 28. 8. 2024, účinnost smlouvy o postoupení pohledávky (ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku) pozbývá postupitel postoupenou pohledávku (přestává být jejím věřitelem) a nabývá ji (jejím věřitelem se stává) postupník, a to ve smyslu ust. § 601 odst. 2 občanského zákoníku.
Jinak řečeno, nabytí pohledávky postupníkem je „podmíněno“ pozbytím této pohledávky postupitelem ve smyslu ust. § 601 odst. 2 občanského zákoníku.
Kdy je nutné splnit povinnosti a jak se počítají lhůty?
Pokud je splnění nějaké povinnosti nebo nabytí práva vázáno na lhůtu, pak se postupuje při jejím počítání a určení jejího nejzazšího momentu, především podle ust. § 605 a § 607 občanského zákoníku.
Lhůta určená podle dnů začíná ve smyslu ust. § 605 odst. 1 občanského zákoníku až dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.
- Příklad: Pokud závazek vznikl např. 3. dne kalendářního měsíce, počíná patnáctidenní lhůta běžet 4. kalendářní den a skončí 18. kalendářní den. – 19. den už je dlužník v prodlení, pokud nesplnil závazek, nebo případně i věřitel, pokud nepřijal dlužníkovo plnění.
Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let pak připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Tato pravidla vyplývají z ust. § 605 odst. 2. občanského zákoníku.
- Příklad: Pokud např. závazek vznikne 29. 2. 2028 s tím, že má být vyrovnán do 5 let, potom konec lhůty připadne na 28. 2. 2033.
Posunutí splnění povinnosti nebo vznik práva na nejbližší pracovní den
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující, jak vyplývá z ust. § 607 občanského zákoníku.
V kolik hodin denní doby má být plněna povinnost nebo vykonáno právo?
Má-li se právo vykonat nebo povinnost splnit v určitý den nebo do určitého dne, vyžaduje se podle ust. § 602 občanského zákoníku, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu. Ledaže něco jiného plyne ze zvyklostí, ze zavedené praxe stran, popřípadě ze zvláštních okolností případu.
Takže je zapotřebí, aby ke splnění povinnosti nebo výkonu práva, k nimž má dojít v určitý den nebo podle formulace například smlouvy nebo zákona do určitého dne, došlo v obvyklou denní dobu (např. v otevírací nebo pracovní dobu), anebo do 22:00 hod. u fyzické osoby doma, pokud má být plněno takto. Pokud má například nájemce bytu uhradit v hotovosti nájemné u pana majitele činžovního domu nejpozději v určitý den.
Obdobně by naopak nejdřívější výkon práva nebo nejdřívější plnění povinnosti neměly nastat před 6:00 hod. Vycházíme z nočního klidu mezi 22:00 až do 6:00 druhého dne.
Pokud by tedy nebyl uhrazen např. určitý dluh splatný v hotovosti do 22:00 na určeném platebním místě, protože by chtěl dlužník platit např. až ve 23:30, máme za to, že se ocitá v prodlení dlužník (nikoliv věřitel, který není povinen plnění, například peníze, přijmout po desáté hodině večerní).
A tak by mohly takzvaně naskočit některé sankce za prodlení vůči dlužníkovi, například povinnost uhradit úrok z prodlení nebo smluvní pokutu stanovenou za každý den prodlení.
Ale vážnější důsledky jako povinnost uhradit vysokou smluvní pokutu, jejíž výše není odvozována od počtu dnů prodlení – byla by tedy stejná v případě prodlení 1 den nebo třeba 1 měsíc – nebo případné zesplatnění dluhu, pokud by je oprávněná strana vymáhala, by zřejmě byly v rozporu s dobrými mravy, respektive by šlo o zneužití práva ze strany oprávněné osoby.
K tomu by došlo v případě, pokud by prokázal dlužník, že byl skutečně schopen plnit v poslední den lhůty, jen nedokázal dodržet čas běžné denní doby. Pokud bude nějaký takový případ řešící danou problematiku ve sporném případě projednáván a řešen Nejvyšším soudem a vzejdou z něj zajímavé a poučné a všeobecně použitelné závěry, budeme vás informovat.