Učitel tvrdil, že žáka neuhodil, soudy mu ale nedaly šanci žáka vyslechnout. Zasáhl Nejvyšší soud

Propuštěný učitel chtěl, aby žák vypovídal i u soudu řešícího platnost vyhazovu. Má na to právo? Soud vyslechl jen svědky, kterým se nezletilec svěřil. Kdy stačí a kdy nestačí jako důkaz místo výslechu svědka jen přečtení protokolu o jeho výpovědi před jiným orgánem?

Zaměstnavatel, a to střední škola s pojená s výchovným ústavem, který pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami učení a chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, rozvázal pracovní poměr se svým zaměstnancem (učitelem odborného výcviku) jeho okamžitým zrušením. A to z důvodu podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, protože zaměstnanec porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, když napadl dítě v péči zaměstnavatele jakožto výchovného ústavu, tak, že jej opakovaně švihl řetězem od klíčů přes záda. 

Takto učitel způsobil žákovi (chovanci) drobné poranění (podlitiny). Fyzické napadení dítěte ze strany pedagogického pracovníka je přitom zcela nepřípustné, naopak pedagogický pracovník je povinen bezpečí a zdraví dítěte chránit, nikoliv jej ohrozit, argumentoval zaměstnavatel.

Tzv. vyhazovu na hodinu se zaměstnanec bránil podáním žaloby k soudu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.  Odmítl, že se vytýkaného skutku vůbec dopustil. Tvrdil, že vůbec v kalendářním měsíci, kdy mělo k incidentu dojít ani neměl žádnou službu na výchovné skupině, ve které je údajně napadený nezletilý chovanec umístěn

Dále tvrdil, že je vystaven šikaně (tzv. bossingu) a nerovnému zacházení ze strany zaměstnavatele, že si ředitel soustavně vymýšlí nějaké prohřešky, kterých se měl údajně dopustit, aby s ním mohl rozvázat pracovní poměr.

Co zvrátilo pro učitele negativní verdikty nižších soudů?

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Soud vyslechl vícero svědků, kteří napadení potvrdili, jenomže se o něm dozvěděli jen z doslechu, a to právě od napadeného chovance.

Soud napadeného žáka nevyslechl, neboť z výpovědi psychologa ústavu a sociální kurátorky nezletilého vyplynulo, že nezletilý projevuje obavy z návratu učitele do školy. Soud se spokojil se s tím, že nezletilý byl slyšen jako svědek již na policii, kde se mu dostalo všech potřebných zákonných poučení o nutnosti vypovídat pravdu a kde byla přítomna i jeho sociální kurátorka, která soudu potvrdila, že výslech byl proveden v souladu se zákonem a bez nátlaku na nezletilého. 

Nedošlo tedy ke konfrontaci nezletilce s učitelem resp. jeho právním zástupcem (který by případně dokázal předchozí výpověď žáka před jiným orgánem zpochybnit, znevěrohodnit).
Ani soud si nebyl jistý, jestli chovanec nelhal, ale pravdivosti jeho tvrzení nasvědčovaly jiné nepřímé důkazy

Prvostupňový soud zhodnotil, že „nelze zcela bez výhrad spoléhat na výpověď samotného nezletilého“, který je „osobou s častými výchovnými problémy“, a že proto „nemůže bez dalšího vyloučit ani možnost, že ze strany nezletilého šlo o pouhý výmysl“, nicméně spokojil se s policejním protokolem o výslechu nezletilého, protože mu výpověď přišla věrohodná. Soud přihlédl i k dalším nepřímým důkazům, kterým byla i fotografie zad postiženého pořízená jedním ze svědků (pokud vás zajímají tyto detaily – viz rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 4. 2024, spis. zn. 23 C 25/2023  a rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 34/2025, ze dne 27. 5. 2025).

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Žaloba tedy byla zamítnuta, takže okamžité zrušení pracovního poměru bylo shledáno platným.

Stačí důkaz přečtením protokolu o výpovědi svědka učiněné v jiném řízení?

Případ (pracovněprávní spor) se dostal k Nejvyššímu soudu, jak už jsme ostatně naznačili. Nejvyšší soud ČR se v daných souvislostech ve svém rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 34/2025, ze dne 27. 5. 2025), vyjadřuje zejména k otázce, zda může soud rozhodnout o neprovedení účastníkem řízení (zde z práce propuštěným učitelem) navrženého důkazu výslechem svědka, jímž má být prokázána skutečnost významná pro rozhodnutí věci, kterou tento svědek (na rozdíl od ostatních navržených svědků) přímo vnímal svými smysly.

A to za situace když k prokázání této skutečnosti (kromě dalších nepřímých důkazů) byly provedeny důkazy protokolem o výslechu této osoby (popř. úředním záznamem o podání vysvětlení) sepsaným v jiném řízení.

A rovněž výslechem svědků, kteří se však o prokazované skutečnosti dozvěděli pouze z doslechu, a to právě od osoby, jejíž výpověď je zachycena v protokolu o výslechu (popř. v úředním záznamu o podání vysvětlení) sepsaném v jiném řízení.

A to vše v tom kontextu, když účastník řízení popírá pravdivost obsahu takové výpovědi učiněné v jiném řízení. 

Důkazní prostředky musejí být maximálně bezprostřední

Zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností (u kterých soud pochopitelně nebyl, ale musí je zjistit a posoudit, aby mohl spor rozhodnout) bylo co nejvíce bezprostřední. Znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti.

Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu. Soud proto např. nebude vyslýchat svědky ohledně skutečností, které může zjistit ohledáním nebo přečtením listiny, kterou svědek v minulosti viděl, a může-li vyslechnout svědka, který určitou skutečnost viděl nebo slyšel, nebude vyslýchat svědka, který o ní ví pouze z doslechu.

Při objasňování tzv. skutkového stavu věci (čili toho, co se stalo, k čemu došlo) by soud měl dbát na to, aby byly provedeny takové z účastníky řízení (stran sporu) navržených důkazů, které jsou v daném případě k prokázání sporných skutečností nejvhodnější. 

Něco jiného je bezprostřední výslech člověka před soudem a něco jiného záznam o jeho výslechu provedený jindy a jinde

Zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení není naplněna tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka nebo výpovědi účastníka řízení o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu).

Není samozřejmě vyloučeno, aby i taková listina sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela).

Nepůjde-li však o takové situace (nebo o situace srovnatelné), pak v tom, že se soud spokojí s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, lze spatřovat porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení, a tedy i vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Pokud není shoda stran, protokol od jiného orgánu nestačí, je nutný výslech svědka, jedině by byl nedosažitelný nebo mrtvý

Nejvyšší soud vyložil tato pravidla:

Důkazním prostředkem listinné povahy v občanském soudním řízení může být  též protokol o výslechu (výpovědi) svědka, který byl učiněn v jiném (např. trestním) řízení. Popírá-li však účastník občanského soudního řízení pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující (rozhodující, významný) pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka.

Písemný záznam výpovědi zachytí jen slova, ne vše, co svědčí o důvěryhodnosti svědka a jeho tvrzení

Je nepřípustné nahrazovat důkaz výslechem svědka, který byl navržen a který lze objektivně provést, pouhým přečtením protokolu o výpovědi vyhotoveného v jiném řízení. A to i kdyby v tomto jiném řízení vyslýchaná osoba vypovídala po poučení o následcích křivé výpovědi. 

Účastníci občanského soudního řízení (protistrany sporu) se totiž nemohou aktivně podílet na výslechu této osoby. A soud nemůže posoudit věrohodnost (pravdivost) tohoto důkazu (jeho obsahu) s přihlédnutím ke skutečnostem nezachytitelným v protokolu, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. 

Jestliže účastník řízení pravdivost obsahu protokolu o výpovědi popírá, musí mít rovněž reálnou možnost svá protitvrzení prokázat

Uvedené závěry se uplatní i v situaci, kdy takový listinný důkaz nebyl jediným důkazem, z něhož soud při zjišťování skutkového stavu vycházel, a je k dispozici více nepřímých důkazů.  Ani za takových okolností není přípustné nahrazovat výpověď svědka o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, pouhým přečtením protokolu o výpovědi (popř. úředního záznamu o podání vysvětlení) vyhotoveného v jiném řízení.

Účastníkovi řízení, který popírá pravdivost obsahu takového protokolu o výpovědi, a tudíž i pravdivost sdělení shodného obsahu  dalším svědkům vyslechnutým v řízení, nelze upřít právo na provedení důkazu důkazu výslechem tohoto svědka a možnost prokázat svá protitvrzení.

Nejvyšší soud proto zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a spor propuštěného učitele a školy (výchovného ústavu) o platnost  propuštění učitele z práce pokračuje.