Je to především každý zákazník, kdo je povinen postarat se o svou bezpečnost, opouští-li kasino s vyšší peněžitou částkou. Provozovatel kasina nemůže předjímat každý potenciálně hrozící exces ze strany svých zaměstnanců, tím spíše, když nejsou zjištěny jakékoliv náznaky, že zaměstnanec provozovatele kasina chystá trestný čin proti zákazníku (výherci).
Jistý V. T. vyhrál v kasinu 10. 3. 2006 značnou částku. Jenže jeho zaměstnanec – krupiér M. N. o tom obratem telefonicky informoval J. H., popsal mu podobu výherce a sdělil čas odchodu z kasina. J. H. spolu s komplicem P. B. si na výherce počíhali a sledovali ho a před jeho bydlištěm jej přepadli a odcizili mu osobní věci včetně hotovosti. J. H. a P. B. byli trestními soudy uznáni vinnými trestným činem loupeže a M. N. pomocí k tomuto trestnému činu. Poškozený oloupený výherce V. T. se jako žalobce domáhal po provozovateli kasina (žalovaném) náhrady škody na zdraví a skutečné škody, která mu vznikla při loupežném přepadení.
Požadovaná částka 1 122 995 Kč sestávala z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 592 800 Kč, z náhrady za bolest ve výši 18 000 Kč, náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 376 635 Kč a po skončení pracovní neschopnosti od 1. 9. 2007 do 28. 2. 2008 ve výši 129 793 Kč a náhrady škody na věcech ve výši 5767 Kč, vše s příslušenstvím. Dále uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku od 1. 3. 2008 ve výši 26 172 Kč měsíčně a na zaplacení 626 267 Kč s příslušenstvím za odcizenou hotovost.
Jak rozhodovaly soudy
Podle soudu prvního stupně, který se věcí zabýval, však provozovatel kasina nenese odpovědnost za škodu vzniklou žalobci, byť byl M. N. jejím zaměstnancem. Škodou způsobenou při plnění pracovních povinností podle ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku totiž není škoda způsobená činností, která sledovala výlučně uspokojování osobních zájmů zaměstnance, jak tomu bylo v projednávané věci. Odpovědnost provozovatele kasina nelze dovodit ani z ust. § 415 občanského zákoníku, neboť v daném případě neexistovaly konkrétní okolnosti vyžadující provedení určitých preventivních opatření (M. N. nebyl v době uzavírání pracovního poměru trestně stíhán ani odsouzen a povinnost zvýšené kontroly zaměstnanců kasina či povinnost zabezpečit okolí kasina neukládá žádný právní předpis). Soud prvního stupně tedy žalobu vůči provozovateli kasina zamítl.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a uvedl, že provozovatel kasina neporušil prevenční povinnost, jestliže M. N. neměl v době uzavření pracovní smlouvy na výkon krupiéra záznam v rejstříku trestů, v pracovní smlouvě mu byla uložena povinnost mlčenlivosti a nemohl jako zaměstnavatel a priori předpokládat, že jeho zaměstnanec má v úmyslu spáchat trestnou činnost. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, věc tedy posoudil Nejvyšší soud ČR, který rozhodl vůči žalobci zamítavě svým rozsudkem spis. zn. 25 Cdo 3979/2011, ze dne 29. 5 2013.
Bezpečnostní opatření
Občanský zákoník ani zvláštní právní předpis (zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách) výslovně neupravují povinnosti provozovatele sázkových her v kasinu ve vztahu k osobní bezpečnosti zákazníků. Podle ust. § 37 zákona č. 202/1990 Sb. kasino musí být vybaveno zabezpečovacím zařízením a monitorovacím zařízením; monitorovacím zařízením musí být obrazově a zvukově zaznamenán celý průběh všech provozovaných her, dále pak práce přípravné (výdej žetonů) a závěrečné (uzavírání stolů, počítání žetonů a hotovosti); podle ust. § 36 tohoto zákona jsou pak návštěvníci povinni prokazovat při vstupu svou totožnost a kasino vede jejich denní jmennou evidenci. Tato opatření slouží především účelům boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Porušení právní povinnosti (ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku), coby podmínka odpovědnosti provozovatele kasina za škodu na zdraví a majetku zákazníka, kterou utrpěl trestným činem spáchaným mimo provozovnu, by tak mohlo být založeno nesplněním obecné povinnosti předcházet škodám (ust. § 415 občanského zákoníku).
Prevence
Podle ust. § 415 občanského zákoníku každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podle zákonného požadavku tzv. generální prevence, jehož nedodržení představuje porušení právní povinnosti ve smyslu ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, je každý povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Je totiž povinností každého chovat se tak, aby nezpůsobil škodu. Toto ustanovení předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám. Nepočíná-li si někdo v souladu s takto obecně stanovenou právní povinností, chová se protiprávně a postihuje ho za to – za splnění dalších předpokladů – občanskoprávní odpovědnost za škodu.
Posouzení případu
Je zřejmé, že herny (kasina), kde dochází ke vkladům a sázení vyšších částek, z nichž mohou někteří zákazníci dosáhnout peněžních výher, představují specifické prostředí ohrožené potenciální trestnou činností jak vůči provozovateli her a sázek, tak vůči jeho zákazníkům. Odtud plynou zvýšené požadavky na provozovatele, aby učinil opatření, která mohou nebezpečí deliktních útoků při provozování takové činnosti omezit, aniž však lze předpokládat, že by bylo možné hrozbu trestné činnosti zcela eliminovat. Zaměstnanec žalovaného provozovatele (krupiér M. N.) v průběhu večera 10. 3. 2006 podával telefonicky informace svým komplicům o výhrách žalobce, výši obnosu, podobě žalobce a o času jeho odchodu, čímž se spolupodílel na přípravě jeho loupežného přepadení po opuštění provozovny. Protože tedy k trestnému činu nedošlo v provozovně, nýbrž až v místě bydliště zákazníka, je bezvýznamné, jak a nakolik bylo postaráno o bezpečnost zákazníků v provozovně a jak byly tyto prostory monitorovány či chráněny.
Z hlediska tzv. generální prevence je tak v dané věci významné počínání žalovaného při výběru zaměstnance a jeho případné kontrole při vykonávané činnosti pro zaměstnavatele. M. N. neměl před uzavřením pracovního poměru záznam v rejstříku trestů a písemně se v pracovní smlouvě zavázal zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozví při výkonu funkce, a to i po skončení pracovního poměru (povinnost mlčenlivosti ohledně sázejících a jejich účasti na hře, včetně jejich výhry či prohry plyne ostatně přímo ze zákona, konkrétně z ust. § 46b odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách); zavázal se též počínat si tak, aby zaměstnavateli nevznikla škoda a zabránit podle svých sil hrozící škodě. I když lze přisvědčit dovolateli, že popsaná preventivní pracovněprávní opatření mají víceméně formální charakter a sama o sobě nejsou způsobilá eliminovat trestnou činnost zaměstnance, lze je považovat za běžné prostředky zaručující obvyklou míru kvality při výběru použité osoby.
Nebylo-li tvrzeno ani zjištěno závadové chování M. N. jak v dřívější době, tak ani během trvání pracovního poměru před předmětným incidentem, neměl žalovaný provozovatel kasina důvod ke zvýšené kontrole jeho počínání ve službě a nemohl předvídat, že se dopustí závažné úmyslné trestné činnosti ve spolupráci s dalšími osobami. Nelze proto považovat za porušení prevenční povinnosti ze strany provozovatele kasina, jestliže nepřijal jiná opatření. O jejich účinnosti lze ostatně mít pochybnosti, zejména dovolatelem zmiňované omezení telefonických hovorů na jediný přístroj v provozovně by jistě nemohlo komunikaci spolupachatelů zamezit či ji zavčas odhalit. Požadavek osobní ochrany zákazníka na cestě domů pak nepochybně překračuje míru, v jaké lze provozovatele činností, při nichž zákazník opouští provozovnu s vyšším obnosem, zatížit prevenční povinností. Je to především každý zákazník, kdo je povinen postarat se o svou bezpečnost, opouští-li kasino s vyšší peněžitou částkou.
Lze tedy uzavřít, že provozovatel kasina nemůže do budoucna předjímat každý potenciálně hrozící exces ze strany svých zaměstnanců, zejména vykazuje-li takové jednání znaky úmyslného trestného činu. Nebyly-li v posuzovaném případě zjištěny jakékoliv náznaky, že její zaměstnanec chystá trestný čin proti zákazníku (výherci), nelze provozovateli vytýkat porušení prevenční povinnosti, neučinil-li konkrétní opatření proti přepadení žalobce, které provedly další osoby mimo provozovnu.
ČLÁNKY DO MAILU