Povinnost odvádět pojistné na sociální pojištění má každý ekonomicky aktivní občan. V případě osob evidovaných na úřadu práce pak hradí tyto platby stát. Výpočet sazby pojistného se přitom odvíjí od toho, kdo je jeho plátcem, tedy zda jde o osobu samostatně výdělečně činnou, nebo se jedná o zaměstnance, ale také od výše vyměřovacího základu.
Sociální pojištění patří mezi nástroje sociální politiky. Má za cíl vytvářet důstojné podmínky pro život občanů České republiky a je založeno na pravidelných měsíčních platbách, jež pojištěnec odvádí na účet České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Sociální pojištění se přitom skládá ze tří základních částí, kterými jsou:
Částka, kterou občané měsíčně odvádí, je jedním ze zdrojů příjmu státního rozpočtu. V rámci hrazeného pojistného mají pak pojištěnci nárok na finanční podporu v určitých zákonem stanovených životních situacích. Základní právní úpravou týkající se sociálního pojištění je pak zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
První složkou sociálního zabezpečení je důchodové pojištění, jehož účelem je zajistit občany pro případ stáří, invalidity nebo při ztrátě manžela, manželky či rodiče. Z tohoto pojištění se tak poskytuje starobní, invalidní, vdovský/vdovecký a sirotčí důchod. Jedná se o část sociálního pojištění, která je zahrnuta v pravidelných povinných platbách pojistného.
Druhou část pak představuje příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Tato složka je stejně jako důchodové pojištění zahrnuta do pravidelných plateb, které zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) musí odvádět. Z těchto příspěvků je hrazena podpora v nezaměstnanosti, kterou pobírají někteří uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadu práce.
Poslední složkou sociálního zabezpečení je pak nemocenské pojištění, které upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Na rozdíl od předchozích dvou složek sociálního zabezpečení si osoby samostatně výdělečně činné hradí nemocenské pojištění dobrovolně. Zaměstnanci se jej však účastní povinně.
Sociální pojištění je povinné pro ekonomicky aktivní občany České republiky, to znamená jak pro zaměstnance, tak pro OSVČ. Zaměstnanci však nemají ve vztahu k sociálnímu pojištění žádné povinnosti, neboť platbu za ně odvádí v pravidelných měsíčních intervalech přímo zaměstnavatel formou srážky ze mzdy. Pakliže by k úhradě pojistného nedošlo, odpovědnost za toto prodlení nese zaměstnavatel.
Osoby samostatně výdělečně činné si na rozdíl od zaměstnanců pravidelné platby sociálního pojištění musí hlídat samy a jsou odpovědné za případné platební prodlevy. Pojistné je přitom potřeba uhradit vždy nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za nějž je pojistné hrazeno, a to na účet příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ).
Pro výpočet sazby sociálního pojištění u zaměstnanců i OSVČ je potřeba znát především údaj o vyměřovacím základu. V případě zaměstnanců představuje vyměřovací základ úhrn příjmů, u OSVČ je minimální vyměřovací základ stanoven jako 50 % daňového základu za kalendářní rok, za nějž se pojistné platí. Maximální vyměřovací základ pak představuje částka ve výši 48násobku průměrné mzdy, což v roce 2024 činí 2 110 416 korun.
U osob samostatně výdělečně činných se tedy počítá s kalendářním rokem a vyměřovacím základem je polovina rozdílu mezi příjmy a výdaji. Výpočet sociálního pojištění se následně stanoví jako 29,2 % daného vyměřovacího základu. Co se týká nemocenského pojištění, tak to není v uvedeném výpočtu zahrnuto, neboť se jedná o dobrovolný odvod, k němuž se OSVČ přihlašovat nemusí.
Jiná situace ovšem nastává ve chvíli, kdy se OSVČ registrovala do režimu paušální daně. V takovém případě je sociální, respektive důchodové, pojištění součástí měsíční paušální zálohy, jejíž sazba se odvíjí od paušálního pásma, v němž se OSVČ nachází. Konkrétní částky záloh pro jednotlivá pásma jsou následující:
Za zaměstnance odvádí pojistné na sociální zabezpečení zaměstnavatel. Část pojistného je přitom strhávána ze mzdy zaměstnance a část hradí zaměstnavatel ze svého. Jak bylo výše uvedeno, vyměřovací základ v případě zaměstnanců představuje úhrn příjmů. Některé součásti příjmů se ale do tohoto základu nezapočítávají. Jedná se o následující složky:
Ze mzdy zaměstnance se pak na sociální pojištění strhává 7,1 % a zaměstnavatel odvede 24,8 %. V případě zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů je procentní výměra však trošku jiná. Od roku 2023 u nich zaměstnavatel odvádí 26,8 %. Toto pojistné pak zaměstnavatel zasílá každý kalendářní měsíc na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Celkový přehled procentní výměry pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnance i OSVČ ilustruje tabulka níže.
| Pojistné na sociální zabezpečení | Zaměstnanec | OSVČ |
|---|---|---|
| Podíl z měsíčního vyměřovacího základu na důchodové pojištění | 7,1 % | 29,20 % |
| Podíl z měsíčního vyměřovacího základu na státní politiku zaměstnanosti | 0 % | |
| Podíl z měsíčního vyměřovacího základu na nemocenské pojištění | 0 % | 2,7 % (dobrovolně) |
| Maximální vyměřovací základ (48násobek průměrné mzdy) | 2 110 416 Kč | |